Všude se dočtete, že byste se měli odprostit od lidí, kteří z vás jen vysávají energii, kteří po vás jen něco chtějí a nic vám nedávají.
Jasně, budete se cítit šťastnější, osvobozenější, ale pak můžete zjistit, že vám nikdo nezbyl. 

Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, co by ve společnosti hýřil vtipem, měl kolem sebe kupu přátel a každý víkend trávil kdesi po diskotékách. Jsem spíše introvert a nepotřebuju kolem sebe  spoustu lidí, vždycky mi stačilo a byla jsem vděčná za těch pár, co jsem měla.
Na gymplu jsme měly takovou menší partičku pěti holek a jen díky nim jsem se do té školy těšila, že se uvidíme, zasmějeme a spolu všechno zvládneme. Samozřejmě jsem nebyla tak naivní, abych si myslela, že to takhle bude i po maturitě, ale osud tomu chtěl, abychom tři z naší pětky šly na stejnou vysokou. Těšila jsem se, kolik toho spolu zažijem, jak budeme chodit na koncerty, na výstavy, po obchodech, na kafíčka a jednoduše na to, jak si budeme navzájem pomáhat, podporovat se a jak to spolu zvládneme. A jedna z nich se stala dokonce mojí spolubydlící. 

Ale tím, že tenhle článek píšu, asi chápete, že se něco stalo.

Když jsem si sestavovala rozvrh pro tento semestr, pracovně jsem to nazvala odpočinkovým, oddychovým semestrem, při kterém se moc nepředřu (protože přeci nenechávám nic náhodě a pečlivě studuju reference).
Výsledek?
8 předmětů zakončených zkouškou. Z několika předmětů se zkouška skládá z několika částí a počet zkoušek se tím vyšplhal na úctyhodných 12.
Tenhle článek píšu ke konci prvního týdne zkouškového. Nemám ještě výsledky ze všech předmětů, každopádně ať už to dopadne jakkoliv, za sebou mám 5 předmětů, před sebou už "jen" 3 a InSIS mi ukazuje "jen" pět termínů zkoušek.
Hip hip hurá.

Dnešní den je významný dvěma událostmi.
Je to rok, co jsem odmaturovala.
Je to rok, co jsem založila tento blog.

Za jeden jediný rok se mi tady sešlo 179 pravidelných čtenářů a blog má 28 881 zobrazeních. Jsou to neuvěřitelná čísla a nejšílenější je, že neustále rostou.

Vy, co můj blog čtete pravidelně, jste si určitě všimli, že se často zmiňuju o vysoké. Ze které jsem hodně rozpačitá a hodně ve stresu a na nervy.
Často se mi v komentářích objevuje, že studujete střední a že vysoká určitě musí být mnohem těžší. Víte, ať už jsem byla na jakémkoliv stupní vzdělání, myslela jsem si, že nic horšího už nepřijde.